V Tyrolsku (stejně jako v celé naší zemi) jsou podnes živé zvyky a obyčeje, které se v takřka nezměněné podobě předávají z generace na generaci a jejichž počátky sahají do dávné minulosti, ano až do dob hluboce pohanských. Mnoho obyčejů vychází z hlubokého sepětí alpských horalů s přírodou, jejíž zákonistosti a take rozmary rozhodovaly o bytí či nebytí.

 

Fenomény tajemna a strašidelna, jimiž jsou tyto prastaré obyčeje často prodchnuty, jim dodávají fascinující kouzlo, které magicky přitahuje nejen domácí venkovský lid, ale také prázdninové hosty z domova a ze zahraničí. V této souvislosti se nelze nezmínit o obyčeji, kdy už jen při pouhém pomyšlení na něj naskakuje člověku husí kůže. Když se totiž začátkem prosince rozeběhnou po celé zemi hordy strašlivých a hrůzu nahánějících čertů, aby tropili své neplechy, pocítí nejen neposlušné děti, ale leckdy i neposlušní turisté, jak zabolí takové šlehnutí čertovskou metlou. Nutno však dodat, že tím kvalita zábavy ani stupeň všeobecného veselí nikterak neutrpí.

 

Bujará rozpustilost a rozverné veselí, tak je možné nejlépe charakterizovat náladu, která vládne během masopustních oslav. A těch masek a kostýmů… až oči přecházejí nad tou pestrou krásou.

Po celý rok se také slaví nejrůznější náboženské svátky, které vrcholí  slavnostními procesími doprovázenými dechovými kapelami, horskými myslivci v parádních uniformách či spíše krojích a dělovými salvami. Krásné jsou také horské mše pod širým nebem a v nádherných kulisách velehor.

S nástupem podzimu se slaví tradiční obyčej shánění dobytka z "letního bytu", to znamená z pastvin vysoko v horách do teplých stájí v údolí, kde přezimují. Tento obyčej provází velká slavnost plná barevných pentlí a květin, jimiž jsou zvířata ověšena, plná hudby a výborného jídla. Je to skutečný zážitek pro každého návštěvníka za zahraničí.